Pamatuju si den, kdy jsem na internetu viděl vtipný obrázek o vývoji telefonů. Začínaly jako obrovské krabice, ke kterým jste potřebovali popruh přes rameno, abyste je vůbec unesli. Poté se postupně zmenšovalo. Pak přišly modely Siemens velké asi jako cihla. S charakteristickou vytahovací anténou a výklopným víkem, které krylo klávesnici. Tehdy, mi byly 4 roky, když moje maminka donesla jeden takový kousek domů a dodnes si pamatuju jeho vyzvánění. Pak se dále zmenšovalo, přišly první maličké černobílé displeje. Přišla nezničitelná Nokia 3310, pak barevný Sony Ericsson a neustále se zmenšovalo. Pak člověk zjistil, že na telefonech se dají sledovat filmy pro dospělé. A tak se začalo najednou zvětšovat. Až dodnes, kdy je samozřejmostí 6palcový bezrámečkový displej s FullHD rozlišením.
Jsem vlastníkem telefonu o velikosti 5 palců a už tak mám velké problémy s tím strčit ho do kapsy nebo kamkoliv jinam. Nedovedu si představit, kam až to při dnešním trendu růstu displejů dojde.
Hledal jsem malý kompaktní smartphone nejlépe tak, aby padl perfektně do ruky a našel jsem jenom jeden. A to klasiku od Applu IPhone SE. Pokud máte stejné touhy po malé velikosti tak, jako já, doporučuji vážně nad tímto modelem přemýšlet. Výkonu má na rozdávání a do kapsy se vejde celý. Ano, opravdu celý, nevymýšlím si.
Tento fakt nás nutí se zamyslet. Do velkých smartphonů se určitě vejde hodně funkcí navíc. Ovšem k čemu je člověku 6palcový těžký telefon, který už rozhodně neplní svou funkci přenosnosti a jenom tíží kapsu všude, kam s ním jdete. Tedy, pokud se do nějaké ještě vejde. Neupouští se od původní ideje, že spojení se světem by mělo být tak malé, abyste ho mohli stále bez potíží nosit při sobě?
Kde je vlastně hranice mezi telefonem a tabletem? A nesplynou v budoucnu při dnešním trendu tyto dvě kategorie v jednu jedinou?
